Od posledního treku už uplynula doba dostačující jakéžtakéž regeneraci již poněkud unaveného organismu, a tak jsme se rozhodli pro jeho další devastaci. Volba padla na Tanzánii s pokusy o výstupy na Mt. Meru (4.566 m n.m) a Kilimanjaro (5.895 m n.m). Při přípravách jsme se zaměřili na očkování proti zákeřným chorobám jako je hepatitida, žlutá zimnice ( ta je povinná! - nutný očkovací pas) a tetanus. Potom bylo nutné zkompletovat vysokohorské vybavení. Zejména dostatečné drtiče mrazu jsou zcela nezbytné neboť od 5.000 m n. m je pěkná kosa (-10 až -15°C). Na druhou stranu není nutné brát s sebou mačky, cepín ani lano. Všechny běžně užívané cesty jak na Mt. Meru tak na Kili jsou "choďáky". Vhod ale určitě přijdou hůlky a hlavně návleky. Důležitá je volba vhodného termínu - my jsme zvolili začátek července a zvolili jsme dobře, neboť v tomto čase bývají mraky jen do výšky kolem 3.000 m. Příjemným zjištěním bylo, že je možno letět přímo k cíli - Kilimanjaro má mezinárodní letiště a létá tam KLM na lince z Amsterdamu. Na místním letišti, kam jsme večer dorazili, na nás už čekal sympatický černouš a odvezl nás do příjemného hotýlku v Arushi.

I. Mt. Meru

Ráno jsme po domluvě s ředitelem hotelu zanechali nepotřebné vybavení v uzamčeném skladu a terénním vozem jsme se zastávkou v kanceláři místní cestovní agentury přesunuli k výchozímu místu k výstupu na Mt. Meru - bráně Momella Gate ležící v cca 1.500 m. n m. Vyvoleným, t.j. třem z šesti, vzali bágly nosiči, ostatní šlapali poctivě natěžko. Nosiči nesli kromě těchto báglů ještě veškerý proviant, vybavení kuchyně a svoje vlastní věci. Většina treků na Meru i Kili je organizována s komletním servisem t.zn. s ubytováním (v chatce nebo ve stanu - doporučuji stan vzít raději vlastní) a s jídlem. Pouze vodu si nese každý sám, ale je možné si ji v každém campu za poněkud zvýšenou cenu (asi 6x) zakoupit. Vzhledem k přítomnosti divé zvěře šel s námi i ozbrojený ranger a samozřejmě hlavní guide. Při první fázy výstupu je možno si vybrat ze dvou tras. My jsme si vybrali tzv. spodní, která je sice delší, ale malebnější. Zezačátku se jde tropickým pralesem a je vidět dost zvířat - žirafy, buvoly, zebry a opice. Po cca čtyřhodinovém výstupu s převýšením 1.100 m, jsme se ubytovali v dřevěné chatě v campu Miriakamba. Další den nás čekal pouze tříhodinový výstup opět s převýšením cca 1.100 m do campu Saddle Hut. Protože jsme byli plni sil, udělali jsme si menší výstup na Little Meru (3.900 m). Ráno bylo krušné, neboť jsme vstávali chvíli po jedné. Ještě rozespalí jsme dostali lehkou snídani a vyrazili na závěrečný atak na 4.566 m vysoký vrchol Mt.Meru. Výstup není technicky příliš náročný, pouze pár úseků se leze po čtyřech. Fyzicky však náročný celkem je, hlavně pro nížinné tvory jako jsme my. Nicméně, po čtyřech a půl hodinách jsme vrchol beze ztrát pokořili. Pokochali jsme se východem slunce a dalekým rozhledem a sešli opět do Saddle Hut. Tady jsme si trochu vydechli a sešli do spodnější Mariakamby. Poslední, čtvrtý den Meru treku se už jen sejde zpět k Momella Gate, kde už by měl čekat odvoz do hotelu. Opravdu tam náš řidič i auto byli, přesunuli jsme se tedy úspěšně do našeho hotýlku.

II. Kilimanjaro

Následujícího dne hned po ránu jsme se přemístili k Machame Gate (1.800 m n. m). To je jeden z výchozích bodů k výstupu na Kili. Za vytrvalého drobného mžení proběhlo již známé rozdělení bagáže nosičům - tentokrát již brali vše s výjimkou vody a věcí, které chce mít člověk u sebe. Ještě se vyřídili různé formality a chutě jsme vyrazili. Námi použitá trasa se jmenuje Machame Route. Až do prvního tábora vede cesta hustým mlžným pralesem, proto není divu, že jsme šli místy značně hlubokým bahnem. Po cca 6 hodinách a převýšení 1.200 m jsme dosáhli Machame Campu. Ten leží již dost vysoko (3.000 m), proto tu je porost už výrazně řidší a také většina mraků zůstala pod námi. Kromě několika latrín je tu bouda, kde bydlí ranger a kde se dá zakoupit něco k pití - pivo, voda, cola. Následujícího rána nás překvapil mráz, takže jsme při balení museli dávat pozor, aby se některý ze stanů nezlomil. Celkem příjemnou procházkou jsme došli do Shira Campu nacházejícího se ve výšce 3.840 m. V okolí lze udělat pár pěkných aklimatizačních tůr. Třetího dne jsme se přesunuli ještě o 960 m výše do tábora jménem Arrow Glacier. Výška 4.800 m je už pěkně cítit a tak pár účastníků naší výpravy mělo trochu potíže. A když se člověk podíval nad sebe na stěnu, kterou jsme měli za pár hodin zdolat, obavy poněkud narůstaly. Pokusili jsme se něco skousnout a všichni šli odpočívat a s napětím očekávat věci blízké. Krátce po půlnoci jsme sbalili stany a vyrazili na atak Uhuru Peaku. Zima byla jako v morně - kolem -15. Ale naštěstí bylo jasno a tak nic nepadalo. Výstup byl dost náročný a hlavně v posledních fázy výstupu od okraje kráteru k vrcholu si každý z nás hrábl do posledních rezerv. O to však byl hezčí pocit, když jsme krátce po šesté stanuli na nejvyšším kopci Afriky ve výšce 5.895 m. Byli jsme tu toho dne jedni z prvních a tak nic nebránilo si vše důkladně vychutnat. Čekal nás ale ještě dlouhý a náročný sestup, rozloučili jsme se proto s Uhuru a vyrazili. Pro cestu dolů jsme zvolili trasu většinou trekařů preferovanou i pro výstup. Není tedy divu, že jsme potkávali postupně čím dál víc supících lidí. Po pár hodinách jsme dosáhli Barafu Campu, kde jsme hodili menší odpočinek, a poté pokračovali dále po Mweka Route do Kadia Campu. Ten je již jen ve výšce okolo 3.000 m. Místní ranger má v nabídce i pivo, což bylo po náročném dnu značně vzpružující. Poslední, pátý den treku čekal nenáročný sestup k Mweka Gate. Obdrželi jsme diplomy, odrazili nápor prodeje suvenýrů chtivých černoušů a vyplatili podpůrný tým. Jeho členové jsou sice nějak placeni místní cestovkou, která výstup organizuje, ale je zde železným pravidlem po každém treku vyplatit tučné spropitné, vhodnost jehož výši jsme konzultovali s vrchním guidem. Ještě jsme si připili pivem příznačného názvu Kilimanjaro a s krásnou nejvyšší horou Afriky se rozloučili.